Jsou to moje druhé nejdůležitější fotky po těch z revoluce v roce 1989, říká o své letošní výstavě fotograf Jan Šibík (258)

Jsou to moje druhé nejdůležitější fotky po těch z revoluce v roce 1989, říká o své letošní výstavě fotograf Jan Šibík (258)

1 Stunde 18 Minuten
Podcast
Podcaster
Co byste dělali, kdyby vám v telefonu zbývalo jen poslední procento baterie.

Beschreibung

vor 1 Jahr

Když jsme spolu točili podcast minule, mluvil o tom, jak pořádá
workshopy a fotí svatby. Zároveň však už pracoval na materiálu,
který vznikl během jeho tří návštěv Severní Koreje v letech 2005
až 2019. Letos tyto fotografie představil na výstavě a vydal jako
knížku. Výstavu v pražském Karolinu vidělo neuvěřitelných 18
tisíc lidí (končí 17. prosince) a nákladná obrazová knížka je ve
svém žánru bestsellerem. 



O tom všem jsme s Janem Šibíkem mluvili tentokrát: jak fotky
vznikaly, proč je Severní Korea nejnepříjemnějším místem, které v
životě navštívil, a proč nemá rád AI. Mimochodem, tu možná vzme
na milost, až si přečte článek, který jako vždy AI (konkrétně
Claude 3.5 Sonnet) na základě přepis podcastu napsala. 


Zde je:

Okno do hermeticky uzavřeného světa: Jak český fotograf třikrát
pronikl do Severní Koreje"


V pražském Karolinu probíhá unikátní fotografická výstava, která
představuje něco, co se dosud žádnému fotografovi na světě
nepodařilo - trojí pohled do Severní Koreje v průběhu čtrnácti
let. Jan Šibík, asi nejznámější reportážní fotograf současnosti,
dokázal nemožné: třikrát pronikl do jedné z nejuzavřenějších zemí
světa a přinesl svědectví o režimu, který se zoufale snaží udržet
svůj lid v informační tmě.



"Je to jeden velký kriminál," říká Šibík o Severní Koreji. Jeho
fotografie, které vznikaly často v rozporu s přísnými pravidly
režimu, zachycují realitu odlišnou od toho, co návštěvníkům
ukazují průvodci. Výstavu již zhlédlo přes 17 000 lidí, čímž
překonala i Šibíkovy legendární fotografie ze sametové revoluce.


První cesta v roce 2005 vznikla díky diplomatické misi tehdejšího
předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka. "Deset let jsem
se snažil získat vízum přes severokorejskou ambasádu v Praze. Z
deseti pokusů mě dovnitř pustili pouze dvakrát, a to jen proto,
aby mi řekli, že jako novinář nemám šanci," vzpomíná fotograf.


Nejcennější záběry však vznikly během druhé cesty v roce 2007.
Paradoxně k tomu pomohla skupina moravských turistů a jejich
demižon slivovice. Zatímco rozjařená skupina zabavila
severokorejské pohraničníky, Šibík využil příležitosti a z okna
jedoucího vlaku fotografoval skutečný život - vesnice, lidi,
každodenní realitu daleko od oficiální propagandy.


"Za jeden snímek, který se jim nelíbí, vás už nikdy nepustí zpět.
Anebo to zjistí ještě v době, kdy tam jste, a to vás pak možná už
nikdy nepustí ven," vysvětluje Šibík riziko, které podstupoval.
Přesto se mu podařilo vrátit do Severní Koreje i potřetí, v roce
2019, a zachytit změny v zemi pod vládou Kim Čong-una. "Je
brutálnější než jeho otec. Dnes dostanete šest let vězení jen za
to, že si pustíte jihokorejský film," popisuje fotograf současnou
situaci.


Výstava v Karolinu není jen prezentací fotografií - je to
komplexní svědectví o zemi, kde se čas zastavil. Šibík absolvoval
72 komentovaných prohlídek, během nichž vysvětluje kontext
každého snímku. "Někdy koukám do výrazů těch lidí na fotografiích
a mám pocit, že jsou úplně prázdné. To je cíl režimu -
zlikvidovat jakýkoliv vlastní úsudek," říká.


Součástí projektu je i kniha, které se navzdory vysoké ceně
prodalo už přes 700 výtisků. "Kniha zůstane," vysvětluje Šibík
důležitost tištěného svědectví. A zůstanou i fotografie jako
důkaz o režimu, který se snaží přesvědčit své občany, že žijí v
nejlepší zemi na světě, zatímco jim upírá základní svobody.


Význam výstavy podtrhuje i návštěva legendárního fotografa Josefa
Koudelky, který ji označil za "zajímavou" - slovo, které v jeho
slovníku znamená nejvyšší pochvalu. V době, kdy se Severní Korea
ještě více uzavírá a prohlubuje spojenectví s Putinovým Ruskem,
představují Šibíkovy fotografie jedinečné svědectví o zemi, kam
se běžný člověk nedostane.


Výstava končí 17. prosince a představuje nejen triumf
dokumentární fotografie, ale i důkaz, že pravdivé svědectví o
totalitním režimu dokáže oslovit desetitisíce lidí. V době, kdy
se potýkáme s relativizací hodnot a nárůstem populismu i
autoritářství, je to povzbuzující zpráva.

Kommentare (0)

Lade Inhalte...

Abonnenten

15
15