"Neumím lidi kreslit tak, aby byli vyloženě hnusní. I když bych u politiků někdy i sám chtěl," říká výtvarník Pavel Beneš (285)

Žloutenka se ho pokoušela zabít, umělá inteligence mu zas chce
vzít práci. Ale Pavlu Benešovi to naládu zkazit nedokáže. Jeden z
nejlepších českých kreslířů vydal letos knížku Nakresleno, která
je asi jeho opus magnum. A je krásná a velká, což je u výtvarných
knih obojí důležité.


Ale pozor, není to taková ta exkluzivní a zároveň trochu
nafoukaná knížka, kterou si dáváte na stůl do obýváku, abyste
udělali dojem na návštěvy. Z jednoduchého důvodu: kresby Pavla
Beneše jsou natolik zábavné, že hrozí, že si pak návštěva místo
konverzace bude už jen prohlížet tuhle knihu.


Jako vážně. Stojí za to, a prohlížet nebo i číst si ji můžete
různými způsoby. Jako svého druhu autobiografii autora, jako
sondu do toho, co znamená kreslit a co vše lze tímto způsobem
vyjádřit, anebo jako kreslené dějiny téhle země za víc než
půlstoletí. O tom všem jsme mluvili.


A taky o tom, jak se dostal do průšvihu, kvůli kterému nakonec
musel opustit místo docenta na univerzitě, a napovím jen to, že
se to týkalo anatomie modelky, kterou kreslili jeho studenti.
Konkrétně šlo o zadek a o prsa, ale poslechněte si to od něj.


Je mu konce vlastní akademické kariéry líto? Ani ne, byť ho ta
práce mnoho let bavila. Měla význam? Jak se to vezme. Museli
bychom definovat, co tím myslíme. Ale ze zhruba 900 studentů,
kteří mu takzvaně prošli pod rukama, jich prý dnes umělecky tvoří
… kolik byste tipli? Napovím, že je to jednociferné číslo.
Počkejte si na něj!


A samozřejmě mluvíme o umělé inteligenci, o tom, proč na
Facebooku rád provokuje ostatní lidi ve skupině Vinohradská
parta, a proč ho dnes tak baví tvorba ex libris, která dřív
považoval za volovinu.


Srdečně vás zvu k poslechu!


A pozor, chci vás zároveň pozvat na dvě živá natáčení v Knihovně
Čermáka a Staňka již příští týden. Ve středu 12. listopadu přijde
Miroslav Hyhlík, bývalý pražský detektiv, kterému vychází knížka
Rapl z Bartolomějský. Pro mě osobně je významný tím, že se známe
již ze samého počátku devadesátých let, a byl tehdy literárním
hrdinou mé první knížky. Ta se jmenovala Klec na policajta.


A ve čtvrtek 13. listopadu přijde podnikatel Petr Stuchlík.
Povídal jsem si s ním už před orkem, a tentokrát se ho budu
naživo ptát, co co o sobě zjistil a jak ho změnila jeho letošní
pěší cesta z Nice do Compostely. Srdečně zvu!


Teď vám už přeju nerušený a příjemný zážitek.