Jestli si někdo nepřeje válku, tak jsou to vojáci. Ale to neznamená, že se nemáme připravovat, říká podnikatelka a "vojínka" Petra Horáková Krištofová (265)

Seznámili jsme se loni ve Finsku, kde jsme byli na dovolené a kde
ona jako žena diplomata žije. Provedla nás po Helsinkách i po
finské duši, s nadsázkou řečeno. Petra Horáková je však zároveň
úspěšná podnikatelka a také zakladatelka nadačního fondu. Ale
pokud znáte její jméno, tak si ho asi spojíte s jejím aktivním
angažmá v tzv. aktivních zálohách. O svých zkušenostech záložačky
natáčí podcast Deník vojínky a se stejným názvem brzy vyjde i
kniha.


O tom všem jsme si povídali, a taky o vlastenectví, finské
povaze, plastické chirurgii či o tom, jakou má Petra ve
skutečnosti hodnost. Příjemný poslech!


A jako obvykle si můžete přečíst anotaci, kterou podle záznamu
napsala AI (jazyk Claude 3.5 Sonnet).
xxx
Nejsme národ Švejků. Petra Horáková bourá nejeden český
stereotypV době, kdy mnozí zpochybňují smysl vlastenectví a potřebu
armády, představuje Petra Horáková inspirativní příklad ženy, která
spojuje moderní byznys se službou vlasti.

"Když posloucháte vyprávění našich instruktorů nebo vojáků, kteří
byli na zahraničních misích, uvědomíte si, že máme mezi sebou
skutečné hrdiny. Akorát o nich nikdo nenatočí film," říká. Právě
tento rozpor mezi realitou a veřejným vnímáním české armády ji
motivoval k aktivnímu zapojení do vojenských struktur.


Její cesta k armádě nebyla přímočará. Začala osobní zdravotní
krizí v Bulharsku, která ji přivedla k založení nadačního fondu
Apolena. Fond dnes pomáhá modernizovat vybavení
gynekologicko-porodnické kliniky U Apolináře. Současně vybudovala
úspěšnou aplikaci MAMApp, která poskytuje odborné informace více
než 130 000 těhotným ženám, a stala se partnerkou přední kliniky
plastické chirurgie.


Zlomový moment přišel během pandemie covidu. "Chtěla jsem si to
původně jen odškrtnout ze seznamu přání," přiznává o vstupu do
aktivních záloh. "Ale během výcviku jsem zjistila, že jsem našla
své místo." Dnes pravidelně létá z Finska, kde žije s manželem
diplomatem, na vojenská cvičení do České republiky - na vlastní
náklady.


Její pohled na vlastenectví je stejně pragmatický jako
inspirativní: "Stojí za to bránit společnost, která mi dala
možnost vystudovat a svobodně žít. Moje děti dnes žijí v systému,
kdy můžou svobodně cestovat a studovat. A kdyby přišel někdo, kdo
by nám tohle chtěl vzít, tak mi opravdu stojí za to bojovat."


Horáková také vyvrací představu o české neochotě k obraně vlasti.
"Když se podíváte na naše novodobé mise, ať už v Afghánistánu
nebo Jugoslávii, čeští vojáci vždy prokázali mimořádnou
profesionalitu a odvahu," zdůrazňuje. "Máme mezi sebou skutečné
profesionály, kteří si zaslouží naši podporu a respekt."


Jako praporčice v aktivních zálohách aktivně propaguje význam
připravenosti k obraně země. "Nejde jen o to být připraven na
nejhorší," vysvětluje. "Jde o to ukázat, že jsme schopni se
postarat sami o sebe. To je ten nejlepší způsob, jak předejít
konfliktu."


V době rostoucího mezinárodního napětí její slova nabývají na
významu. "Musíme být v obraně soběstační," říká. "Ukazuje se, že
ryze profesionální armáda bez záloh není dostatečná pro zajištění
bezpečnosti země."


Příběh Petry Horákové není jen o armádě - je o změně paradigmatu
v českém přístupu k vlastenectví a národní identitě. Ukazuje, že
lze být současně úspěšným podnikatelem, aktivním občanem a
vlastencem v tom nejlepším slova smyslu. V době, kdy se svět
potýká s novými bezpečnostními výzvami, představuje její příklad
cestu, jak spojit osobní úspěch se službou společnosti.


"Až jednou budu ta bába v houpacím křesle na zápraží," uzavírá,
"chci být šťastná, že jsem stihla všechno, co jsem chtěla. A
služba vlasti je jednou z těch věcí, na které budu nejvíc hrdá."