Největší úspěch? Když se uživíte tím, co zároveň milujete, říká komik a podnikatel Nikola Džokič (271)

Narodil se v Srbsku, od roku 1999 žije v Česku, má českou ženu a
čtyřletého syna. Dlouho pracoval v IT, ale zároveň si po večerech
vybudoval kariéru jednoho ze současných nejúspěšnějších standup
komik. Jak Nikola Džokič říká, cítí se dnes tak z 50 procent
stále Srbem a z z padesáti procent Čechem. 


Před dvěma lety však korporátní džob opustil a společně se dvěma
kamarády založili firmu. Nápad vznikl samozřejmě v hospodě u
piva, kde taky v Česku jinde. Nedaleko Nymburka postavili menší
ekologickou továrnu na výrobu dřevěných pelet, které se používají
na topění. Džokič dnes tenhle provoz řídí.


“Dřevobzynys je takový Balkán českého průmyslu,” říká s
nadsázkou. Jak se dá kombinovat dráha komika a šéfa výroby? A je
těžší lidi rozesmát z pódia, anebo řídit v továrně? O tom všem
jsme mluvili, a taky o Srbsku, bombardování, Rusku i Ukrajině.


Příjemný poslech!


Plus jsko vždy článek, který na základě audio záznamu a jeho
přepisu napsala AI (Claude 3.7 Sonnet)
Drsný humor, český byznys a balkánská duše Nikoly DžokičeJe
osobností, která dokáže překvapit nejen svým humorem, ale i
podnikatelskou všestranností. V upřímném a místy překvapivě
otevřeném rozhovoru Nikola Džokič odhalil, jak se z ajťáka a
stand-up komika stal výrobcem ekologického topiva s vizí
udržitelnější budoucnosti.

Cesta Nikoly Džokiče do Česka začala dramaticky - jako
patnáctiletý uprchlík přišel ze Srbska v době války. Jeho
vyprávění o prvních dnech v české škole, kdy se učil jazyk
metodou pokus-omyl, patří k nejdojemnějším momentům rozhovoru.
"Zeptal jsem se, jak se řekne 'děkuji', a spolužák mi řekl 'mrdat
ježka'. A já jsem tady byl měsíc, a pokaždý, když jsem byl u
tabule, tak jsem se podíval na toho profesora: 'Mrdat ježka!' A
nikdo mi nic neřek'," vzpomíná.


Fascinující je srovnání korporátního světa IT, kde strávil téměř
dvě dekády, s "dřevo byznysem", jak ho sám nazývá. "Je to
rozhodně jiný než pracovat v IT prostředí korporacích. Jsou to
dva úplně odlišný světy," říká. V jeho podání je dřevařský
průmysl přímočařejší, autentičtější a v mnohém připomíná
balkánský přístup k životu a podnikání. "Neexistuje jiná schůzka
než schůzka. Jakože se opravdu potkáte, a může to být v kanceláři
nebo v lese. Není to takový to, hele, zavoláme si přes Teamsy,"
popisuje.


Přechod od virtuálního světa k výrobě něčeho, na co si můžete
sáhnout, přináší Džokičovi zvláštní uspokojení: "Pro někoho, kdo
devatenáct let vyrobil prostě virtuální věci, tak tohle je velká
změna." Jeho podnikatelské ambice však nekončí u pelet. S
nadšením popisuje plány na rozšíření o ekologické prvky - solární
panely, systémy na sběr dešťové vody. Jako člověk, který
osobně zažil válečný konflikt, nabízí také pozoruhodně empatický
pohled na válku na Ukrajině. "Oni to budou cejtit dalších padesát
let, nejmíň, možná i víc. To jsou generace, který budou žít a
dospívat na troskách," říká. Vysvětluje také složitý postoj
Srbska k rusko-ukrajinskému konfliktu, rozpolcený mezi historické
vazby a současné hodnoty.


V závěru rozhovoru se Džokič zamýšlí nad smyslem života a tím, na
co je nejvíce pyšný. Za svůj největší úspěch považuje možnost
živit se tím, co skutečně miluje - stand-up vystupováním. "Já si
nemyslím, že to spousta lidí zažije. Že začnou dělat, co milují,
zjistí, že jim to jde, a ještě se tím dokáží život. I kdyby se mi
v životě už nic nepovedlo, tak tohle stačí" říká s upřímností,
která je pro celý rozhovor charakteristická.


Džokič je příklad člověka, který dokáže spojit zdánlivě
neslučitelné světy - stand-up a výrobu topných pelet, srbské
kořeny a české prostředí, technologickou minulost a ekologickou
budoucnost. Jeho příběh je inspirativním svědectvím o odvaze jít
za svými vášněmi a o schopnosti najít humor i smysl v nečekaných
životních zvratech.