Člověk nepřestane běhat, když zestárne. Ale zestárne, když přestane běhat, říká běžecký guru Miloš Škorpil (279)

Už mnohokrát jsem vyprávěl historku, jak jsme se seznámili. Pro
ty, co to ještě neslyšeli: bylo to někdy kolem roku 2000, když
obíhal republiku. Osamělý muž v čelence a s malým batohem,
bojující s rychle projíždějícími auty na krajnici státních
silnic. Napsal mi, jestli nechci běžet s ním. Zbláznil jste se?
Kolem republiky? Odepsal jsem mu. Jen kousek, navrhl, a nakonec
jsem s ním běžel po kutnohorské výpadovce asi deset kilometrů
směrem do Prahy.


Od té doby jsme kamarádi. Založili jsme běžecký klub nejdřív v
Lidových novinách a pak v Reflexu, v době, kdy běhání ještě
nebylo tak cool jako dneska. Napsali jsme knížku Jak uběhnout
maraton za 100 dní, která by se stala ohromným bestsellerem,
kdybychom ji napsali o pět let později. Ale i tak se tahle asi
první česká knížka o populárním běhání prodala v nákladu desítek
tisíc.


No a byl jsem na Milošově běžecké svatbě, kde se místo přípitku a
popíjení běželo po obřadu deset kilometrů. Ano, cice do hospody,
ale i tak to byla nejneobvyklejší svatba, které jsem se
zúčastnil.


Mám Miloše rád, byť oba běháme úplně jinak. A tím nemyslím to, že
on rychle a já pomalu, nebo že on si dává v kuse stovky, zatímco
já spíš jednotky kilometrů. On prostě běhá dobře, a já špatně,
ale zároveň říká: každý si může běhat, jak chce. Můžu vás taky
naučit běhat dobře. Ale i když budete běhat špatně, jako Čermák,
pořád je to lepší, než když nebudete běhat vůbec.


Zkrátka: pozval jsem Miloše do podcastu, už po několikáté, ale
znovu mi to udělalo radost. Doufám, že i vám! A pokud vás Jedno
procento baví a chtěli byste ho podpořit, budu rád: na webu jedno
procento tečka cézet. Můžete mě podpořít dobrým slovem, ale to
víte - peníze jsou peníze.


Díky a hezkou zábavu!