PSYCHIATRIE JE OBOREM BUDOUCNOSTI - PAVEL MOHR

Hostem podcastu je psychiatr a vědecký pracovník Pavel Mohr,
který absolvoval 3. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy
v Praze. Po ukončení fakulty nastoupil do Psychiatrického
centra Praha (PCP), které bylo v roce 2015 transformováno na
Národní ústav duševního zdraví (NUDZ). V NUDZu působí ve
funkci primáře kliniky, náměstka pro klinický výzkum a vedoucího
výzkumného programu. V letech 1995 až 1998 pracoval jako vědecký
pracovník v Oddělení klinického výzkumu v Nathan S. Kline
Institute for Psychiatric Research v USA. Vedle klinické práce se
Pavel Mohr věnuje klinickému psychiatrickému výzkumu, je
profesorem psychiatrie na 3. Lékařské fakultě UK v Praze, přičemž
působí i na Fakultě zdravotnických studií Technické univerzity v
Liberci. Oblastí jeho odborného zájmu je psychofarmakologie a
neurobiologie duševních poruch. V letech 2009 až 2011 byl
předsedou České neuropsychofarmakologické společnosti. Předsedá
mezioborové společnosti Czech Brain Council a Psychiatrické
společnosti ČLS JEP.


V podcastu se nejprve seznámíte se základy specializačního
vzdělávání v oboru psychiatrie. Z něj vyplývá často
opomíjený fakt, že psychiatr je také lékařem, který po ukončení
studia medicíny absolvuje povinnou praxi v anesteziologii a
resuscitaci, vnitřním lékařství, neurologii a chirurgii.
Dozvíte se, jak a zda vůbec by měl nejen ambulantní psychiatr
pečovat v rámci dobré praxe o tělesné zdraví svých pacientů,
včetně rozsahu zmíněné péče. V podcastu budeme dále hovořit
o stigmatizaci psychiatrie, psychiatrických pacientů a
sebestigmatizaci, která je podle profesora Pavla Mohra
kognitivním omylem, s nímž je třeba pracovat. Další aspekty
dobré praxe zmíníme na příkladu nově zrekonstruovaných nebo
vybudovaných psychiatrických klinik a oddělení v Plzni,
Hradci Králové, Brně a Ostravě. S Pavlem Mohrem se podíváme blíže
také na kontrolu péče poskytované v lůžkových psychiatrických
zařízeních, včetně odpovědnosti lékařů za chybné diagnostické
závěry, ale také toho, jak se může pacient bránit, pokud je
poskytovanou péčí poškozen nebo je s ní nespokojen. Otevřeme i
téma simulace, disimulace, agravace (zveličování) obtíží a
manipulace ze strany některých pacientů, včetně vědomých i
nevědomých zisků, plynoucích z takového jednání.
V závěru zmíníme i psychoterapeutické minimum pro psychiatry
a zda je pro praxi dostačující.


Viatris
Nakladatelství Portál
Eset - psychoterapeutická a psychosomatická klinika