Vladimír Havlík: Byl jsem vesničan, který žení smrk s břízou

S průkopníkem uměleckých akcí v přírodě Vladimírem Havlíkem o
dědečkovi, který byl pilířem vesnice, o pocitu sounáležitosti i o
komunitě hippies v Československu 70. let. "Pobíhal po krajině,
vyskakoval k nebi a mával rukama v touze vzlétnout," zní popisek
pod fotografií jedné z Havlíkových akcí. "Zabalil se do koberce
trávníku v touze splynout s přírodou. Při snaze usnout v lůně Matky
Země dospěl k poznání, že se přikrývka podobá spíše hrobu," uvádí
zase popisek snímku, na kterém se svlečený mladý muž snaží přikrýt
obrovským drnem trávy.

S odstupem více než čtyřiceti let se happeningy, na nichž chtěl
Vladimír Havlík dát svým přátelům zažít pocit pospolitosti a na
sobě samém demonstroval sounáležitost s krajinou a stromy, jeví
jako prozíravé gesto. Sounáležitost se společností i s okolním
světem zůstala čtyři dekády poté, co v jedné z performancí Havlík
"ženil" starý smrk s mladou borovicí, palčivým tématem