Antonín Kratochvíl: Děti na fotce jsou potomci vrahů. Ani ony ale nepřežily

Rozhovor Petra Viziny s fotografem Antonínem Kratochvílem o nočních
můrách, hněvu uprchlíka i aféře, při které se ho nikdo z kolegů
nezastal. Fotí zásadně zblízka a stává se tak součástí děje.
Výstava nazvaná Fotoeseje v Galerii hlavního města Prahy přibližuje
Kratochvílovu práci ve válkách a konfliktech v Afghánistánu, Bosně,
na Filipínách, Haiti, v Iráku, ve Rwandě nebo v Zairu. Není to
pouhý součet tragédií, neštěstí a soužení. Kratochvíl je svědkem,
který dává hlas každému z těch, které fotografuje. Ať jde o děti
žijící v kanálech mongolského Ulánbátaru, válečné sirotky, jejichž
rodiče patřili k viníkům genocidy ve Rwandě, anebo na fotografiích
sledujeme otce, kterému právě zahynul syn, když narazil autem do
neosvětleného konvoje americké armády.