Zdeněk Lukeš: „Přepracovaný podivín“ po sobě zanechal secesní paláce i příšerky a potvůrky

S historikem architektury Zdeňkem Lukešem o workoholismu stavitele
Osvalda Polívky, který dal Praze Obecní dům i Novou radnici. A také
„bokovky“, o nichž se dlouho nevědělo. „Kontroverzní, obdařený
ohromnou fantazií,“ popisuje Zdeněk Lukeš architekta Osvalda
Polívku (1859-1931), jenž svými stavbami ozdobil nejen Prahu, ale
také Hradec Králové, Bratislavu či Terst. Mnozí současníci jej
přitom vinili z umělecké nekázně a nabubřelosti. Vytýkali mu zálibu
v „maloměšťáckém kýči“ - jak secesi říkal vlivný architekt Jan
Kotěra. Nechuť to byla natolik silná, že šla místy až za hrob.
Jeden z Polívkových nekrologů tak zesnulého například
charakterizuje jako „nevkusného dekoratéra“, připomíná kniha Skrytá
krása detailu, kterou sestavil Zdeněk Lukeš ve spolupráci s
fotografem Pavlem Hrochem a která mapuje Polívko rozsáhlé, dosud
leckdy neznámé dílo.