... s Lubo Mikušem (91)

I letos nabízí Lubo Mikuš svou vyhlášenou specialitu:
svatomartinskou husu. I když, zajít si na ni nemůžete. Pouze si
pro ni přijít. K okénku. Tak zkrátka dnes žijeme v pandemii.


Lubo Mikuš není původní profesí kuchař, ale číšník. To je práce,
kterou miluje. Mezi lidmi, kteří jsou někdy v dobré náladě, jindy
v horší, on sám však vždy ve výtečné, a k službám. Jsou v tomhle
Češi horší než jiné národy, jak se někdy říká? Lubo Mikuš je
Slovák, ale přesto, nebo právě proto jsem se ho na to zeptal.


Miluje Francii a její kuchyni. Vášnivě nesouhlasí s tím, že když
odřízneme vysoká patra tzv. fine dining, že v Evropě najdeme
lepším národní kuchyně než tu francouzskou. Prý to není pravda.
Ale poslouchejte.


Vychodil hotelovou školu ve slovenských Piešťanech, v Praze
začínal v restauraci nahoře v Tančícím domě, a o pár let později
s přáteli tuto restauraci také sám provozoval. Pracoval ve
Francii, na Korzice a v Burgundsku, ale za domov považuje Prahu.


S úrovní gastronomie je zde spokojen, byť je zároveň pravda, že
Praha má stále pouze dva podniky s michelinskou hvězdou.
Předběhla nás Budapešť a Vídeň, ta je na míle vzdálená. proč to
tak je? Poslouchejte.


Dozvíte se, jaký je zaručený a zároveň jediný recept, jak hosta
dostat do dobré nálady, a pak ho v ní udržet. Nápověda: ano, je
to ten způsob, který vás napadl jako první. Ale stejně si to
poslechněte.