... s Ondřejem Hrabalem (103)

Na začátku mám jednu otázku. Kdy jste naposled četli poesii? A to
opravdu tím způsobem, který čtení poesie vyžaduje, a vy jste v ní
hledali ty nejniternější prožitky a emoce?


Nemusíte odpovídat. Zároveň pravdou je, že když nepočítáme
literární recenzenty, vědce, vydavatele či samotné básníky, pak
většina lidí čte poesii v době dětství a hlavně dospívání. A v
pozdějším věku se k ní vrací spíše výjimečně.


Můj host Ondřej Hrabal je mladý, byť dospívání už má dávno za
sebou. Je ročník 1995. A poesii nejen čte či poslouchá, ale také
píše. A přednáší. Je představitelem žánru, který si v poslední
době našel nečekanou popularitu. Věnuje se tzv. slam poetry.


Slameři jsou takovými rockovými hvězdami literárního světa.
Jejich klání přitahují stovky, někdy i tisíce diváků.  Jde o
představení na pomezí umění, zábavné show a sportovního klání.
Náhodně vybraní diváci vystupující hodnotí a představení tak mají
své vítěze i poražené. Ve slam poetry se dokonce konají
republikové šampionáty a Ondřej Hrabal se stal v této disciplíně
mistrem Česka.


Poesii však také píše a v těchto dnech mu vychází už druhá
básnická sbírka Racci. Té první se prodalo na poměry žánru velmi
slušných tisíc kusů. Racci by mohli být ještě úspěšnější, protože
jsou působivou a zároveň velmi současnou knihou.


Samozřejmě jsme o ní s Ondřejem Hrabalem mluvili.


A taky o tom, jestli se slam poetry dnes v Česku uživit.


Čím se tenhle žánr liší od standup comedy?


Je těžší publikum rozesmát a rozplakat, anebo dojmout a šokovat?


Jaké to bylo prožít začátek pandemie ve Vídni? A proč ho toto
město tak přitahuje?


Příjemný poslech!