... s Petrou Peckovou (104)

Hosty podcastu Jedno procento jsou lidé, které považuji za
zajímavé a zábavné. Skoro bych se nebál říct, že zvu lidi, které
mám rád. S kterými bych se chtěl setkat, i kdybych netočil
podcast.


Z toho plyne, že v Jednom procentu nebývají rozhovory s politiky.
Ne, nic proti politice nemám, ba naopak. Považuju i za těžkou a
nevděčnou práci, která má můj respekt.


Ale až na naprosté výjimky mezi politiky nemám žádné přátele. A
není moc ztěch, kterých bych se chtěl zeptat na něco, co o nich
nevím z médií či z rozhovorů, které jsem s nimi dělal jako
novinář. Ne podcaster.


Tento díl je proto výjimkou. O rozhovor jsem požádal Petru
Peckovou, hejtmanku středočeského kraje. Ne proto, že ji znám,
ale že bych ji rád poznal. A zajímá mě, proč kariéru televizní
novinářky v minulých deseti letech vyměnila za kariéru v lokální,
a dnes už vysoké, či spíše středně vysoké politice.


Jako sexista ve výslužbě můžu říct, že mi imponuje jako pohledná
a ambiciózní žena, je mi sympatické, že je běžkyně, a zajímá mě,
jak obnoví a zkultivuje pověst svého úřadu po éře hejtmanky
Jaroslavy pokorné Jermanové.


Bude to lepší? Anebo je už v samotné budově Krajského úřadu,
která paradoxně ani na území kraje nestojí, cosi zakletého a
strašidelného? I o tom jsme se bavili.


A taky o tom, proč opustila novinařinu a čim si jsou žurnalistika
a politika podobné.


Co zatím udělala nejvíc papalášského?


A jaké našla ve skříních ve své kanceláři kostlivce?


Co si myslí o roce 2020? A samozřejmě zazněla také zcela
pravidelná otázka, zda svět bude za deset let horší, anebo lepší.


Přeju příjemný poslech.