Mám starobní důchod a taky prospěchové stipendium, říká textař Michal Horáček (181)

Když jsem v červnu pozval do podcastu Michala Horáčka, tak
přijal, ale zároveň mě požádal, jestli bychom ho nemohli natočit
až v červenci. To už totiž bude mít za sebou zkouškové období.
Souhlasil jsem, a když přišel, samozřejmě jsem se zajímal, jak
zkoušky dopadly. Dozvíte se to.


Každopádně však třetí ročník studia historie umění na filosofické
fakultě zakončil bez problémů. Příští rok ho čeká ještě napsání
bakalářské práce. A zároveň za pár dní, 23. července, oslaví
sedmdesáté narozeniny.


Jak se cítí ve společnosti spolužáků, jejichž ročník narození
začíná číslicí dvě, jsem se Michala Horáčka zeptal v podcastu.
Svou první vysokou školu absolvoval textař a někdejší podnikatel
v 59 letech, to ukončil studium kulturní antropologie. O pár let
později ještě získal ve stejném oboru doktorát.


Splnil tak svůj pomyslný dluh vůči rodině, ve které byl podle
svých slov za posledních několik generací jediným mužem bez
vysoké školy. To už dnes neplatí. Před pěti lety se Michal
Horáček pokusil také o získání prezidentského úřadu, to však s
menším úspěchem. Stálo ho to rok a půl života, a taky 45 miliónů
korun. I o tom jsme mluvili.


A taky o tom, proč nepíše s Michaelem Kocábem operu, byť se na to
pomyslně chystali víc než dvacet let a loni se do toho rozhodli
opravdu pustit. Ale v tuto chvíli práci přerušili. Má to stejný
důvod jako to, proč by dnes už Michal Horáček nedokázal na
koncertu uvést píseň se svým textem Žijeme v nádherné době.


Protože v ní nežijeme. Bude to za deset let lepší?


Přeji Michalu Horáčkovi vše nejlepší k narozeninám a vám příjemný
poslech.