Host nemá vždycky pravdu, říká novinářka a majitelka bistra Darina Křivánková (193)

Vystudovala filmovou vědu, ale skoro celý život pracovala jako
novinářka. Známou filmovou publicistkou a reneczentkou se stala v
Lidových novinách, věrné čtenáře a fanoušky získala jako autorka
píšící o gastronomii v časopise Reflex. Pak ještě pracovala v
různých měsíčnících píšících o jídle, některé z nich vedla jako
šéfredaktorka. 



Ale tak jako mnozí jiní novináři toužila po tom o věcech nejen
psát, ale doopravdy je dělat. Takže když si Darina Křivánková
letos v červenci otevřela vlastní bistro, nikoho to až tak moc
nepřekvapilo. Překvapivé bylo něco jiného: že to bistro je v
Českém Krumlově, krásném městě, které jezdí obdivovat turisté z
celého světa, avšak kvůli místní gastronomii to není.



Proč zrovna tam? Samozřejmě jsem se na to Dariny, své bývalé
kolegyně jak z Reflexu, tak Lidových novin zeptal. A taky na to,
jestli se s podnikem určeným nikoli primárně pro turisty dá v
turistické lokalitě přežít, nebo snad dokonce uspět. Bistro
Topinka má za sebou tři letní měsíce, takže by to už mohla tušit,
byť nikoli vědět. Čeká ho ještě zkouška ohněm, či spíše zimní
sezónou, a ty bývají, jak místní restauratéři vědí, v Českém
Krumlově tvrdé.



Darina Křivánková se do Krumlova přestěhovala a ve svém bistru s
krásným výhledem na město tráví deset denně hodin denně. Míněno
fyzicky. Mentálně je tam neustále. Takže i náš rozhovor jsme
museli natočit tam, nikoli ve studiu. Jako čas jsme zvolili brzké
odpoledne, kdy chodí nejméně hostů. Což samozřejmě Darina
Křivánková nerada vidí. Nejšťastnější je, když je v malém podniku
pro 15 lidí úplně plno.



Mně štěstí přálo, za hodinu a půl se v Topince v líném pátečním
odpoledni vystřídalo šest hostů, všichni na balkóně. Ale i tak
omluvte cinkání nádobí z kuchyně, zvuky kávovaru či občas
slyšitelný tlumený hovor v pozadí. Je to autentická zvuková
kulisa. A přesně ji uslyšíte, když si do Topinky zajdete.
Samozřejmě na topinku.



Přeju příjemný poslech.