Už mě nebaví chodit na porady a vykládat lidem bludy, říká veterán české reklamy Josef Havelka (202)

Dal dohromady knížku ze sloupků, které psal v posledních třiceti
letech pro časopisy Strategie a Marketing a média. A jsou
výborné, včetně těch z devadesátých let. Samozřejmě, o
kontroverzních a diskutovaných “devadesátkách” musela v podcastu
být řeč. Protože vzestup reklamy a lidí kolem ní tuhle dobu silně
definovaly, v dobrém i ve zlém. Josef Havelka byl jedním z
hlavních aktérů.


Chystaná knížka se jmenuje Reklama: Umění hovna?, a Josef Havelka
zdůrazňuje otazník na konci. Že by reklama mohla být uměním
hovna, prý v devadesátých letech napsal v jednom ze svých sloupků
spisovatel Ludvík Vaculík. A Havelka se nejen ve svých sloupcích
na otázku, zda to tak je, snaží odpovědět.


Říká: jako budhista musím samozřejmě souhlasit, reklama nic
jiného než umění hovna není. Ale pak je druhá perspektiva, když
se na reklamu dívám jako člověk, pro kterého je to obživa a džob.
A pak jde samozřejmě o reálný svět, ne nějaké hovno.


O tom všem jsme mluvili: taky o tom, jaké to je emigrovat v
šestnácti z Brna rovnou do německého Frankfurtu, a stát se po
útěku před ruskými tanky mladým německým levičákem. A pak
skutečným Němcem, chodícím do práce a na porady a vychovávajícím
dvě dcery.


Nebo jaké to bylo dorazit v roce 1990 do Prahy v Audi 100,
považovaném tehdy Čechy za bourák, a v kapse mít dvacet tisíc
marek na založení německé pobočky velké reklamní agentury. A pak
dělat skvělé věci, vydělat velké peníze, ale taky onemocnět a o
velké peníze investované do špatných nápadů přijít.


Pokud to stihnete, podpořte vydání knihy Josefa Havelky na
Hithitu, a každopádně přeju příjemný poslech.