Mám rád černou, protože pak nemusím přemýšlet o tom, co si obléknu, říká výtvarník Jan Gabler (206)

Známe se z devadesátých let, kdy byl art directorem týdeníku
Reflex. Vystřídal grafika Aleš Najbrta, který dal tomuto časopisu
tvář, originalitu a divokost. Malíř Jan Gabler nic z toho
nezadusil, avšak vzhled tehdy populárního týdeníku učinil
klidnější a poetičtější. Oba se, byť každý trochu jinak,
zasloužili o to, jak Reflex vypadal a působil v asi své
nejzajímavější a nejúspěšnější dekádě.


Po odchodu z Reflexu pracoval jako art director dalších časopisů,
zároveň se zařadil mezi nejúspěšnější knižní grafiky. Vytvořil
obálky stovek knih. Zároveň se celou dobu zabýval vlastní
tvorbou, ve které kombinuje kresbu a malbu. Jeho oblíbenou barvou
je černá, byť jeho obrazy nejsou temné ani pesimistické. Do černé
se i rád obléká, protože to považuje za praktické.


Před deseti lety vyrazili se ženou autem a zaoceánskou lodí na
výlet na Lanzarotte na Kanárské ostrovy, a nakonec se tam usadili
a dva roky žili. Nyní jsou zpátky v Praze. Gablerovu výstavu
nazvanou Příběhy lze vidět do ledna 2023 v Mnichově Hradišti.


O tom, co mají příběhy a obrazy společného, jsme spolu mluvili. A
taky o stárnutí a Bohu, v kterého on věří a já nikoli, o radosti
z práce a samozřejmě o inspiraci. Kde se bere? A jak ji přivolat,
když nepřichází? Oba jsme se nakonec shodili na tom, že platí, co
před časem prohlásil americký malíř Chuck Close: “Inspirace je
pro amatéry. My ostatní si prostě sedneme a začneme pracovat.”


Přeju příjemný poslech.