Knížky vydáváme buď pro peníze, nebo z lásky. A nejlepší je, když se to aspoň částečně překrývá, říká nakladatel Vít Šebor (208)

Knížky miluju. A vždycky jsem je miloval. A miloval jsem taky
knihkupectví. Ovšem dnes už do nich nechodím, protože ze všech
těch napsaných a vydaných knih v regálech mám pocit marnosti. “Co
vy?”, zeptal jsem se svého hosta, kterým je Vít Šebor,
spolumajitel nakladatelství Jan Melvil Publishing. “Já mám
deprese,” odpověděl.


Ale i on knihy miluje, takže jsme právě o nich skoro celou hodinu
mluvili. Já považuju knihu za neuvěřitelnou věc, už proto, že se
víc než 500 let své existence prakticky nezměnila. Odolá i
digitálnímu “tsunami”, které mění to, jak sdílíme a konzumujeme
informace? Budou knihy existovat i za deset, padesát, nebo sto
let?


Neprozradím dopředu, co mi Vít Šebor odpověděl, ale bylo to
zajímavé. Jen abych úvahy uvedl do kontextu: knížky z
nakladatelství Jan Melvil se - na kusy - prodávají ze tří čtvrtin
na papíře a z jedné čtvrtiny půl na půl jako eknihy nebo
audioknihy. Ale audioknihy, které jsou fenoménem posledních
několika let, rostou rychleji.


Můžeme se těšit na nějaký nový, nečekaný formát? Poslouchejte.


Mluvili jsme také o tom, jak během covidu prodej knih vzrostl,
ale po začátku války na UIkrajině zase klesl, a jak to asi bude
dál. A dozvěděl jsem se také informace o Brněnském úřadu pro
porážku Ruska. Ano, to opravdu existuje.


Přeju příjemný poslech.