Jsem krátkodobý pesimista a dlouhodobý optimista, říká pražský kavárník a hospodský Martin Kotas (217)

Chtěl být hercem, málem se vyučil zedníkem, nakonec se stal
kavárníkem a hospodským. Nebo kavárenským povalečem, jak se před
časem sám představoval. Martin Kotas provozuje tzv. Mlýnskou,
tedy útulnou hospodu na pražské Kampě, které se neřekne jinak než
Mlejn. Ta se, zejména díky některým stálým hostům, někdy bere
jako jakýsi hlavní stan tzv. Pražské kavárny.


Před deseti lety se zde zapíjel neúspěch Karla Schwarzenberga v
prezidentských volbách, na jehož kampani se Martin Kotas
mimochodem podílel. No a letos se zde naopak zapíjelo zvolení
Petra Pavla a jeho vítězství nad Andrejem Babišem. O obou
oslavách jsme mluvili, a samozřejmě i o tom, proč termín Pražská
kavárna Martin Kotas nemá rád a nepoužívá ho.


Zajímalo mě i to, s jakými pocity volil Petra Pavla, který je
bývalý komunista, a právě proti komunismu se Martin Kotas v
minulých dekádách poměrně ostře vyhraňoval. Spoiler alert, ty
pocity byly velmi radostné, jak říká. A doprovází je vtipná
básnička, či spíš rýmovačka, kterou v podcastu uslyšíte.


Mluvili jsme i o mnohém dalším: jaké bylo Kotasovo setkání s
lokální politikou, když v letech 2018 až 2022 vystrčil hlavu z
bezpečí kavárny a stal se na čtyři roky aktivním politikem, byť
takzvaně místním, a dělal zastupitele na Praze 1. A zeptal jsem
se i na to, jaké to je rozjíždět druhý podnik, kterým je kavárna
Na Boršově na druhém břehu Vltavy.


To, jestli byl Zdeněk Hřib dobrý, anebo podprůměrný pražský
primátor, bohužel v podcastu nevyřešíme. Ale o pražské politice
jsme si povídali, stejně jako o té velké, globální. Bylo to
veselé i smutné, jak se na člověka, který je zároveň pesimistou i
optimistou, patří.


Přeju příjemný poslech.