Ne každý se bojí smrti. Ale neznáme nikoho, kdo by nechtěl žít ještě aspoň jeden den, říká socioložka Lucie Vidovićová (223)

Chtěla být kriminalistkou a studovat kriminologii, ale na
policejní akademii ji nevzali. Neuměla dělat shyby a dělala chyby
v balistických příkladech. Nakonec vystudovala sociologii na
Masarykově univerzitě v Brně. Táhlo ji to ke kriminalistice a
vězeňství, ale nakonec začala psát diplomovou práci o stárnutí.
Dnes je přední českou expertkou v oblasti sociologie věku a
stárnutí.


Působí v Brně. Podcast jsme točili v Praze, kde byla na skok mezi
cestami do Dublinu a New Yorku. Což běžného smrtelníka unaví.
Takže možná i proto, když jsem se jí zeptal, jestli by chtěla být
nesmrtelná, odpověděla: “nejsem si právě teď úplně jistá”. Ale o
nesmrtelnosti jsme také mluvili. Mimo jiné i o tom, jak se
zkoumání prodlužování lidského života v poslední době přesunulo
ze sféry šarlatánství do oblasti opravdové vědy. Ale znamená to,
že se budeme běžně dožívat sto či více let? Poslouchejte.


Pokud bychom opravdu žili déle, museli bychom asi předefinovat
to, co nazýváme stářím. Či seniorským věkem. Lucie Vidovićová
tvrdí, že například s diskriminací zaměstnavatelů se lidé
začínají potýkat už po padesátce. Takže jsem se zeptal, co
vlastně stáří je a jak ho definujeme. A proč odborníci říkají, že
stáří je dnes tzv. feminizovanou zkušeností.


Mluvili jsme o spoustě věcí. O tom, že lidé s negativním postojem
ke stáří se podle jedné studie dožívají v průměru až o sedm a půl
let nižšího věku. Že diskriminace z důvodu věku je mnohem
častější než diskriminace genderová, o níž se však mnohem víc
mluví a píše. A že ve všech typech krizí jsou senioři výrazně
četnějšími oběťmi než běžná populace. Vzpomeňme třeba na
pandemii.


Pochlubil jsem se, že jsem starší než slovo ageismus, a chvíli
jsme se o tomhle fenoménu bavili. Jaké jsou nejčastější projevy
ageismu, proč jsou jeho oběťmi nejen lidé starší, ale často i
mladší, a spekulovali jsme i o tom, co je opak ageismu. Je to
společnost, která věk ze svěho povědomí vyzmizíkovala, anebo
která naopak věk oslavuje?


A konečně, zeptal jsem svého hosta mimo jiné i na to, jestli se
stáří bojí a zda by chtěla znát datum, kdy zemře. Jestli vás
zajímá odpověď, určitě poslouchejte. Plus jedna praktická rada:
když v tomto díle podcastu zazní konkrétní data a informace, pak
vězte, že je Lucie Vidovićová čerpala z vědeckých studií či
jiných relevantních zdrojů. A když je k dispozici nemá, říká
stroze: “na to nemám data”.


Přeji příjemný a datově pestrý poslech.