AUDIO: Víc než při natáčení v Africe se bojím v autě na D1, říká dokumentarista Jan E. Svatoš (225)

Před patnácti lety jsem ho učil žurnalistiku na fakultě
sociálních věd, pak ovšem ještě Jan E. Svatoš vystudoval dvě
další vysoké školy. Fotografii na FAMU a dokumentaristiku na
Filmové akademii v Písku. Dnes má natočeno několik dokumentárních
filmů, z nichž některé si odnesly ceny a všechny mají poměrně
slušný divácký ohlas.


Rád cestuje a nejradši má Afriku, kde vyhledává místa, která
ještě nezměnil tolik zájem turistů. Stát v safari frontu na
fotografii spícího lva se mu nechce. Afrika je mu blízká z mnoha
důvodů, třeba tím, jaký mají tamní lidé vztah k času. Nesledují
ho. Neměří minuty, ale často ani dny nebo roky. Když někdo umře,
mnohdy ani jeho blízcí nevědí, jak byl starý. Důležitější pro ně
je, jestli prožil šťastný život.


O tom všem jsme s Janem Svatošem mluvili. Jestli se dá natáčením
dokumentů uživit, zda žurnalistika a kinematografie přežijí v
digitální éře a jak se pracuje v tandemu, který tvoří on a
manželka. Dá se to zvládnout? A co má větší šanci, že vydrží?
Pracovní tým, anebo jejich vztah? Poslouchejte.


Nostalgicky jsme vzpomínali na dobu, které se dnes zpětně říká
analogová, kdy se filmy vyvolávaly v temné komoře nebo v
koupelně, a zvětšeniny se lepily do alb. Dozvěděl jsem se, že
starším lidem se v Africe říká “mzee” a prokazuje se jim úcta.
Prý bych byl dobrý “mzee”, řekl mi Jan Svatoš. Já se ho na
oplátku zeptal, jestli s blížící se čtyřicítkou už očekává krizi
středního věku, a jak se u něj asi projeví.


A samozřejmě jsme se hodně věnovali již zmíněné Africe. Největším
kontinentu, o kterém víme, že ho jako první obeplul v patnáctém
století Vasco de Gama, ale s nadsázkou se dá říct, že pro západní
civilizaci zůstává stále neobjevený. Objevíme ho dřív než Východ,
tedy hlavně Čína?
 


Přeju příjemný poslech.