Málokdo to ví, ale hra "Člověče, nezlob se" dusí tuhle zemi už od roku 1915, říká novinář Milan Tesař (241)

Milan Tesař hostem Jednoho procenta už byl, a to u poměrně smutné
příležitosti. Tou byl konec legendárního komiksu Zelený Raoul v
časopise Reflex. Takže jsem se nyní logicky Milana Tesaře zeptal,
jak se mu bez mimozemšťana žije a zda náhodou nevstal z mrtvých.
Nebo zda to neplánuje.


Ovšem hlavním tématem bylo Česko. A my Češi. Milan Tesař totiž
vydal knížku, kterou považuju za jednu z nejdůležitějších a
zároveň nejzábavnějších tohoto roku. Jmenuje se Štěstí po česku,
a shrnuje ji dobře její podtitul: “42 způsobů, jak být v téhle
zemi v pohodě”. 


Milan Tesař o ní říká, že je to pokus přijít s českým protipólem
skandinávského “hygge”, onoho slavného přístupu k životu až
filosofie, pro kterou jsou charakteristické radost ze života a
hledání pohody v každém okamžiku.


Až na to, že v Česku je naše “hygge” spjato se zabíjačkami,
houbařením, tanečními kurzy či obloženými chlebíčky.


To jsou momenty, činnosti či situace, které nám Čechům opravdu
dávají pocity štěstí. Milan Tesař je ohledává s humorem a ano,
nepochybně i jistou škodolibostí. Ale není na nás Čechy zlý a
zároveň ani ubrečený, jakkoli by obojí bylo jednoduché.


To na téhle knížce oceňuju nejvíc: že nás nelítostně pitvá, ale
nedělá to se zavilostí a nesnášenlivostí. Zkoumá náš komplex
malého národa bez malosti a zakomplexovanosti, dalo by se říct.


Čímž zároveň dokazuje to, co o Češích píše a říká: že možná máme
řadu nepěkných vlastností či kuriozních zvyků, ale nejsme zlí. A
ještě jedna věc je důležitá: že Česko je země, kde se dobře žije,
jakkoli si to často sami neuvědomujeme. 


V mnoha ohledech patříme k světovým nebo minimálně evropským
šampiónům. Máme nejlepší turistické značení, jednu z nejhustších
sítí knihoven (a 40 procent lidí ve výzkumech tvrdí, že chodí do
knihovny aspoň jednou ročně!), jsme rekordmani v počtu aktivních
cyklistů i lyžařů (jakkoli si zároveň stěžujeme, že ve srovnání
se světem nemáme ani pro jedno moc dobré podmínky), jsme velmi
nadprůměrní v počtu houbařů, včelařů a pejskařů.


No a to jsem ještě nezmínil naši chloubu, kterou je český
dabing. 


Některé z našich posedlostí jsou historicky na ústupu, třeba
tramping, povinné taneční v pubertě či akvaristika. Ale i v
těchhle kategoriích jsme stále silní.


Jistě, nelze si nepovšimnout, že nemáme moc nositelů Nobelových
cen, na3i jedinou světově proslulou značku dnes kompletně vlastní
a rozvíjejí Němci, z vyhlášeného českého průmyslu zbyly stíny
montoven a až na pár záblesků jsme se významně nezapsali ani do
světa literatury, filmu či výtvarného umění.


To Milan Tesař samozřejmě ví, a hodně jsme o tom mluvili v našem
podcastu. V knížce se však soustředí hlavně na to pozitivní. Na
Čechy úspěšné a spokojené. To činí její čtení radostným a
osvěžujícím. Snad se část té pozitivní energie propsala i do
našeho povídání. 



Přeju příjemný poslech!