Fotit nikdy nebylo snazší. Ale naštěstí je stále dost lidí, pro které je to i dnes velké řemeslo a umění, říká fotograf Kamil Rodinger (247)

Děláme to automaticky a bezmyšlenkovitě. Nejčastěji mobilem,
samozřejmě. Někdy si výsledek ani neprohlédneme, jindy ho
vystavujeme na sociálních sítích. A chceme za to lajky. Ano, řeč,
je o focení.



Odhaduje se, asi velmi nepřesně, že za rok uděláne celosvětově
zhruba 1500 miliard fotek. To je přibližně stejně, kolik podle
jiných odhadů lidé udělali od vynálezu fotografie do uvedení
iPhonu na trh v roce 2007. A do třetice, jiný odhad zase říká, že
za dvě minuty dnes udělají lidé víc fotografií, než bylo vyfoceno
za celé 19. století.



A přesto, fotografování má v sobě kouzlo, kterému lidé stále
podléhají, říká fotograf Kamil Rodinger. Profesionálním focením
se stále živí, byť je to těžké. Média a žurnalistika jsou v
krizi, klesá poptávka i po fotografování na zakázku. Lidé mají
pocit, že dnes fotoaparáty a telefony fotí samy. Do jisté míry, v
úzkém technickém slova smyslu, mají částečně i pravdu. Byť
fotografování samozřejmě není jen o technické dokonalosti, ale je
zároveň komplexním řemeslem i uměním .



Co neklesá, je touha lidí se fotografovat naučit. Takže Kamil
Rodinger více než deset let fotku učí a vede kurzy. Dříve v
Institutu digitální fotografie, dnes takzvaně na vlastní triko.
Na nezájem si nemůže stěžovat, jak během rozhovoru několikrát z
pověrčivosti potvrdil zaklepáním na stůl ve studiu.



Letos bylo Kamilu Rodingerovi šedesát, což se obešlo bez velké
oslavy, ale i tak je to příležitost se za profesním životem
ohlédnout. Známe se více než třicet let. Můj vztah ke Kamilovi je
trochu speciální i v tom, že jsem s ním jako s fotografem jezdil
po roce 1990 na svoje vůbec první časopisecké reportáže. To
budete muset v podcastu přetrpět: bohatýrské vzpomínky dvou
starců na doby divokého mládí.



O tom všem jsme spolu mluvili: koho Kamil vyfotografoval a koho
naopak nikoli, byť třeba chtěl, a dnes už ti lidé nežijí. Koho má
chuť dnes fotit a ještě žije. A mluvili jsme i o tom, že ne vždy
se v životě daří. A že když byla těžší doba a Kamil Rodinger si
chtěl udržet vlastní ateliér, musel nějaký čas například i
rozvážet nákupy na Rohlíku anebo dělat malíře pokojů.



Když fotku milujete, není co řešit. Přeju příjemný poslech.