Češi nejsou rasisti. Ale stane se, že občas udělají nebo řeknou něco, co je mi pak líto, říká blogerka Thuy Duong (251)

Znám ji jako milou, chytrou a ambiciózní mladou ženu. Poznali
jsme se před více než deseti lety, kdy mi okomentovala fotku
nedělní snídaně na Instagramu a moje žena z ní následně vymámila
údajně tajný recept na nejlepší vietnamskou polévku. Ano, právě
tu si Vietnamci často dávají v neděli k snídani.


Dnes je vdaná, se dvěma malými dětmi. O čem sní? Překvapilo mě a
taky trochu dojalo, když řekla: aby Vietnemcům bylo konečně
dovoleno cítit se v Česku být doma. A když to řeknou nahlas, aby
se odněkud neozvalo: vaše doma je jinde.


Thuy Duong přijela s rodiči do Česka v sedmi letech, v roce 1997,
a jak říká, nikdy jim za příležitost vyrůstat v Česku a Evropě
nepřestane být vděčná. Mluví česky líp než vietnamsky, podobně
jako spousta jiných Vietnamců v Čechách ze své generace. Cítí se
být Češkou či možná ještě lépe řečeno Evropankou s vietnamskými
kořeny.


Loni na podzim začala asi právě hlavně s Vietnamci své generace
točit podcast. Mluví v něm česky a je určen jak pro české, tak
vietnamské publikum. Thuy Duong v něm  představuje své
úspěšné vsrtevníky, ať už je to mladá studentka medicíny
studující momentálně na Yaleově univerzitě, známá foodblogerka,
anebo majitelé úspěšné pražské restaurace.


Vietnamci už dávno nejsou komunitou majitelů večerek. Byť sama
Thuy Duong v jedné takové večerce na severu Čech strávila kus
mládí, protože její rodiče jeden obchod a také restauraci
provozovali. Samozřejmě jsme o tom mluvili.


I o tom, jak vypadá taková menší vietnamská svatba (nápověda:
hosté se počítají na stovky), co znamená pro vietnamské
podnikatele vlastnictví vozu jako Bentley nebo Rolls Royce, a jak
se změnila slavná obchodní zóna Sapa a taky zda jsou Češi
rasisté.


Přeju vám pěkný poslech.